NAROZENÍ PÁNĚ čtvrtek 25.prosince 2008

Čtení z listu sv.apoštola Pavla Galaťanům (4,4-7)
Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá" "Abba, Otče." Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

Evangelium podle svatého Matouše (Mt 2,1-12)
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci z východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v Judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi Judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu."
Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit."
Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

VRAŤTE SE K VÍŘE. TEN VÝKUPNÝ PŘÍBĚH JEHO ŽIVOTA NA ZEMI NENÍ VĚC LIDSKÁ, ALE DÍLO BOŽÍ

Narození Páně není největší svátek křesťanů, ale je to svátek, který nás nejsilněji oslovuje i překvapuje. Pán a Stvořitel všeho bytí bere na sebe lidské tělo, přichází na svět v lidském těle. Rodí se z Panny. A hned tato informace má pro nás veliký význam. Klade před naše lidské poznávání tvrdý požadavek - musíš uvěřit! Nebo také nemusíš, protože jsi svobodná bytost, ale pak, aniž by sis to uvědomoval vstupuješ do krajin velkých temnot a stínů, které ti žádné světlo rozumu a lidskosti neprosvítí. Ale, když vírou, to Světlo, které přišlo na svět přijmeš a začneš se v jeho prostředí rozhlížet, nemůžeš se nezačít divit tomu jak podivuhodné, tajemné a krásné je veškeré stvoření. Naplní tě radost, že tato krása z něj stále vyzařuje a ještě se zdokonaluje přes všechny ty čmárance ošklivosti, které vyrašily z lidské svobody. Ano, člověk má svobodu rozhodovat se.
A co je to ta víra?
Myslím, že víra je spočinutí v pevném bodu svým vlastním bytím a pravost tohoto bodu se prověřuje jen radostí, která se probouzí v nitru, v tichosti a to jako radost trvalá, která dovede unést i všechna trápení s bolestmi. Radost, která vplouvá do trvalého štěstí a pokoje. Tento pokoj se následně snaží roznést všem lidem bez vyjímky. Každé jiné spočinutí, v jiných bodech a vírách vede k beznaději, smutku a nakonec v zofalství.
Proto: SLÁVA NA VÝSOSTI BOHU A NA ZEMI POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE !

Během měsíce prosince jsem předával Řeckokatolickou farnost v Jihlavě svému nástupci. Stránky této farnosti na internetu nejsou předmětem předání. Budu pokračovat dál, pod jinou adresou, kterou na této staré adrese ještě uveřejním. Děkuji za přízeň! o.prot. Josef Hořák